ipt type="text/javascript" src="js/lightbox.js">

7

S tramvajovou linkou, Pražské Integrované Dopravy (PID), číslo 7 a jejími předchůdkyněmi se na pražských kolejích setkáváme již od roku 1900. Během své historie byla pětkrát zrušena a následně znovu zavedena. Díky tomu „sedmička“ prošla četnými změnami a úpravami tras. Typy tramvají se postupně za provozu vystřídaly téměř všechny, včetně několika atypických vozidel. Tímto obsáhlým článkem si historii a zajímavosti tramvajové linky číslo 7 podrobněji popíšeme. Zde je vhodné podotknout, že tramvajové tratě a linkové vedení bývalo oproti dnešnímu stavu rozdílné. Některé odlišnosti jsou v textu zohledněny, resp. je na ně upozorněno.

4. října 2008 – První den provozu na tramvajové trati do Radlic s dnes již muzejní „Terezkou“ (T3M) ev. č. 8084 na lince číslo 7 v obratišti Radlická – Zdeněk Liška

Od 2. července 1900 zavedly pražské Elektrické podniky (EP – předchůdce Dopravího podniku) tramvajovou linku v trase: Pod Bruskou – Strakova akademie – Jateční silnice – Jatky – Na Zátorách – Centrála. Označení linky tehdy bylo zelené – zelené tabulky s názvy zastávek a zelené vozy se zelenými reflektory. Na jízdenkách se užilo písmena J. Zanedlouho, 3. listopadu 1900, došlo ke zkrácení trasy do zastávky Na Zátorách, přičemž úsek k tramvajové vozovně (resp. ústředním dílnám) Centrála zůstal jen jako manipulační. Ze zastávky Pod Bruskou do zastávky Malostranské náměstí byla linka prodloužena od 24. června 1901. Další změna přišla 19. června 1905 a znamenala prodloužení ze stávající konečné Na Zátorách přes zastávku Centrála do konečné Výstava (dnešní Výstaviště). Tato změna byla dána zprovozněním nově vybudované tramvajové tratě k Výstavišti. Od 7. prosince 1907 došlo ke zkrácení linky na Klárov, namísto dosavadní konečné Malostranské náměstí kam byla naopak zavedena tramvajová linka číslo 5. „Zelená“ linka byla k 10. dubnu 1908 označena číslem 7. Po 19. říjnu 1908 měla „sedmička“ trasu: Staroměstské náměstí – Čechův most – Štítného ulice - Na Zátorách – Centrála – Výstava. Změna týkající se rozsahu provozu nastala k 21. lednu 1911, protože v úseku: Štítného ulice (zastávka se nacházela přibližně mezi dnešními zastávkami Ortenovo náměstí a Dělnická) – Staroměstské náměstí jezdila v polonočním režimu (od 23 h do 01 h následujícího dne). Z důvodu výstavby Hlávkova mostu a úprav jeho severního předmostí byla trasa tramvajové linky číslo 7, od 9. února 1912, rozdělena na dvě provozní větve, přičemž označení zůstalo u obou větví stejné (číslem 7). První větev měla trasu: Staroměstské náměstí – Bělského třída – Belcrediho ulice (nyní Strossmayerovo náměstí). Druhá vedla úsekem: Vltavská – Štítného ulice – Výstava. Zanedlouho došlo, k 9. květnu 1912, u první větve k prodloužení do zastávky Vltavská, druhá zůstala beze změny. První zrušení „sedmičky“ přišlo už 26. května 1912, kdy byla první větev sloučena s tramvajovou linkou číslo 4 a druhá  rovněž označena číslem 4. Po dokončení stavebních prací mostu došlo ke sloučení obou větví a jejich následnému provozu s již novým označením – 4.

Ve výřezu linkového vedení z roku 1924 je patrná trasa tramvajové linky číslo 7 – Archiv DP

Po druhé byla „sedmička“ zavedena 1. února 1913 s celotýdenním rozsahem provozu v trase: Českomoravská – Balabenka – Poděbradova ulice – Josefské náměstí. V úseku Balabenka – Josefské náměstí jezdila souběžně s tramvajovou linkou číslo 5 a v úseku Českomoravská – Balabenka nahradila tramvajovou linku číslo 13. Od 27. dubna 1913 měla trasa podobu: Českomoravská – Balabenka – Na poříčí – Josefské náměstí/Výstava, přičemž v úseku Na poříčí – Výstava jezdila pouze o nedělích a svátcích jen za příznivého počasí. Již 14. července 1913 byla „sedmička“ zkrácena do úseku: Českomoravská – Balabenka. Fakticky šlo o původní trasu linky číslo 13. Rok poté, 15. července 1914, došlo ke zrušení tramvajové linky číslo 7, resp. převedení úseku: Českomoravská – Balabenka na jinou provozní větev linky číslo 5.

Tramvajová linka číslo 7 zobrazená ve schématu linkového vedení z roku 1941 – Archiv DP

Ještě 15. července 1914 byla „sedmička“ znovu zavedena, s denním a polonočním provozem, tentokrát v trase: Podolí Dvorce – Národní divadlo – Na Můstku – Prašná brána – Husinecká – Flora. Původně ji z větší části tvořily tramvajové linky číslo 1 a 2. Již 28. července 1914 byl zrušen polonoční provoz. Z úsporných důvodů došlo, od 17. června 1919, k dočasnému zkrácení trasy do zastávky Olšanské hřbitovy (dnešní zastávka Olšanské náměstí), aby byla 19. června 1920 opětovně prodloužena do původní trasy. Po 1. červenci 1921 jezdila „sedmička“ v denním a polonočním provozu. Díky zprovoznění tramvajové tratě k Cementárně (starou Podolskou ulicí) byla trasa k 25. červnu 1922 prodloužena právě sem. Úsekem: Cementárna – Podolí projížděla od 17. února 1923 pouze v denním provozu. Další změna přišla již 29. července 1923, kdy byla od Národního divadla odkloněna přes Chotkovu ulici na Klárov. Do Podolí tak mohla být nově nasměrovaná tramvajová linka číslo 17. V centru města proběhly ke 14. září 1924 úpravy linkového vedení, čímž se trasa „sedmičky“ dostala do podoby: Klárov – Na Můstku – Museum – U Bulhara – Radešínovo náměstí. V úseku Radešínovo náměstí – Flora byla zkrácena díky prodloužení tramvajové linky číslo 2 a Václavským náměstím, místo Prašnou bránou, jezdila linka číslo 7 namísto dosavadní linky číslo 13, která nově vedla právě přes Prašnou bránu. Od 1. dubna 1925 byla „sedmička“ prodloužena o další úsek: Klárov – Královský hrad – Kanovnická – Pohořelec – (Dlabačov) - U Markéty, čímž v tomto úseku nahradila tramvajovou linku číslo 10. Změna rozsahu provozu přišla 1. června 1926, protože začala jezdit pouze v denním režimu. Další úprava trasy linky číslo 7 nastala 27. září 1926, kdy byla větší část spojů ukončena na Dlabačově. V úseku Dlabačov – U Markéty tak jezdila jen ve špičkách všedních dnů, aby byla od 3. ledna 1927 ukončena právě na Dlabačově – tehdy šlo o provizorní tramvajovou smyčku vybudovanou pro „sletovou dopravu“ (smyčku Dlabačov jak ji známe dnes uvedli naši předci do provozu až roku 1948). Při zavedení tramvajové linky číslo 22 do Břevnova, 1. srpna 1928, je proto námi popisovaná linka odkloněna úsekem: Klárov – Chotkovy sady – Bubeneč – Nádraží Dejvice, aby mohla být od 8. října 1928 dál prodloužena z Nádraží Dejvice přes zastávku Na Růžku do konečné Staré Dejvice. V souvislosti s vybudováním tratě do Podbaby došlo, ještě 19. prosince 1928, k prodloužení trasy do konečné Podbabská silnice. Na opačné straně byla prodloužena v oblasti Žižkova od 1. července 1936, kdy se trasa „sedmičky“ dostala do podoby: Podbabská silnice – Na Růžku – Chotkovy sady – Na Můstku – U Bulhara – Olšanské náměstí – Nákladové nádraží Žižkov. Takto setrvala až do roku 1963, čímž se stala v daném období nejstabilnější pražskou tramvajovou linkou.

Souprava linky číslo 7, v čele s vozem ev. č. 2049, projíždí splítkou v Karmelitské ulici poblíž Malostranského náměstí. Záběr byl pořízen v létě 1971 – Pohlednice ze souboru „Pražské Tramvaje I.“ (Foto: Martinek), sbírka Zdeněk Liška

Z důvodu posílení tramvajové dopravy na Žižkově byla, od 3. června 1963, prodloužena ze stávající konečné Nákladové nádraží Žižkov do smyčky Vápenka. Významná změna nastala po 7. listopadu 1967, kdy nově jezdila od Národního divadla úsekem: Újezd – Anděl – Radlice. Tato úprava byla vyvolána zavedením tramvajové linky číslo 30 do Dejvic. K 5. červenci 1971 došlo k dočasnému odklonu „sedmičky“ z Radlic k Nádraží Smíchov. Důvodem se stala rekonstrukce tratě do Radlic, kam se tehdy již nevrátila. Na opačné straně byla, od 21. února 1972, prodloužena z Vápenky na smyčku Spojovací. Kvůli rekonstrukci tramvajové tratě Bulhar – Olšanské náměstí se po 24. červenci 1972 dostala do zkrácené podoby: Olšanské náměstí – Vápenka – Spojovací, aby mohlo dojít, od 20. ledna 1973, k omezení rozsahu provozu jen na špičky a sedla pracovních dnů. Počátkem roku 1974 (14. ledna) asi došlo k další (?) úpravě trasy a k 9. květnu 1974 je tramvajová linka číslo 7 opět nakrátko zrušena. Její zrušení bylo vyvoláno zprovozněním prvního úseku metra (Kačerov – Sokolovská, nyní Florenc). Ke stejnému dni současně v Praze skončil provoz dvounápravových obousměrných tramvajových vozů.

Ve výřezu linkového vedení z roku 1975 vidíme trasu tramvajové linky číslo 7 – Archiv DP

Po čtvrté jsme se mohli se „sedmičkou“ setkávat ve špičkách pracovních dnů od 12. května 1974 v provizorní trase: Pelc-Tyrolka – Park kultury (nyní Výstaviště) – Dlouhá – Hlavní nádraží – Italská – Olšanské hřbitovy. Po dokončení rekonstrukce tramvajové tratě Olšanské náměstí – Bulhar byla, po 25. říjnu 1974, část trasy upravena do podoby: Park kultury - Nádraží Střed – Bulhar – Olšanské nám. - Flora – Olšanské hřbitovy. Po zrušení tramvajové tratě Argentinská – Pelc-Tyrolka – Vychovatelna, k 15. lednu 1975, byla tramvajová linka číslo 7 ukončena ve smyčce Park kultury. Zrušení tratí v Husitské a Koněvově ulici na Žižkově s sebou přineslo, od 1. června 1977, další úpravu trasy„sedmičky“: Park kultury – Nábřeží kpt. Jaroše – Právnická fakulta – Národní divadlo – Můstek – Museum – Flora – Olšanské hřbitovy. Zanedlouho, k 5. září 1977, jezdila mezi Nábřežím kpt. Jaroše a Parkem kultury, pouze ve směru na Olšanské hřbitovy, přes  stávající zastávku Strossmayerovo náměstí, v opačném směru přes zastávku Dělnická. V souvislosti se zprovozněním trasy metra I. A (Leninova, nyní Dejvická – Náměstí Míru)1) došlo od 13. srpna 1978 ke zrušení linky číslo 7 v uvedené podobě. Ještě týž den byla znovu zavedena v trase: Spojovací – Ohrada – Strojimport – Náměstí Míru – Koh-i-noor – Průběžná – Náměstí J. Marata. Další prodloužení trasy metra A (Náměstí Míru – Želivského), uskutečněné k 19. prosinci 1980, znamenalo opětovné zrušení „sedmičky“.

1. května 2004 - Jediný vůz T3A ev. č. 6554 vypravený na linku číslo 7 stanicuje v zastávce Koh-i-noor – Zdeněk Liška

Od 3. listopadu 1985 jezdila tramvajová linka číslo 7 v trase: Ústřední dílny DP – Průběžná – Koh-i-noor – Výtoň – Moskevská (nyní Anděl) – Kotlářka – Vozovna Motol. Toto znovu zavedení „sedmičky“ bylo faktickým přečíslováním původní tramvajové linky číslo 27 (Ústřední dílny DP – Hlubočepy), přičemž došlo k úpravě trasy (odklonu) ze stanice Moskevská přes Plzeňskou ulicí k motolské vozovně. Změna byla vyvolaná zprovozněním úseku metra I. B (Sokolovská, nyní Florenc – Smíchovské nádraží)2). Dlouhodobé zkrácení na Kotlářku nastalo k 1. červenci 1987, což souviselo s přerušením pravidelného provozu v úseku Kotlářka – Vozovna Motol a zároveň s výstavbou tramvajové tratě do Řep. Po 3. květnu 1990 jezdila „sedmička“ ve špičkách pracovních dnů nově úsekem: Kotlářka – Sídliště Řepy. Zanedlouho, k 23. listopadu 1990, má upravenou trasu: Ústřední dílny DP – Černokostelecká – Kotlářka – Sídliště Řepy, přičemž v úseku Černokostelecká – Ústřední dílny DP jezdila pouze ve špičkách pracovních dnů a v úseku Kotlářka – Sídliště Řepy v pracovních dnech i v mimošpičkovém období. Na Černokosteleckou byla trvale zkrácena od 26. března 1991, aby po 11. únoru 1992 opětovně jezdila až k Ústředním dílnám DP a úsekem Kotlářka – Sídliště Řepy zase ve špičkách pracovních dnů. Prokazatelně v lednu 1994 byla provozovaná v úsecích Kotlářka – Sídliště Řepy a Černokostelecká – Ústřední dílny DP jen v přepravních špičkách pracovních dnů. Naproti tomu v květnu 1995 je uváděna pouze s provozem ve špičkách pracovních dnů v celé své trase. Knižní jízdní řád z listopadu 1998 uvádí „sedmičku“ s celotýdenním provozem, ale úsekem Kotlářka – Sídliště Řepy projížděla opět ve špičkách pracovních dnů.

2. dubna 2004 - Vůz T3 ev. č. 6962 byl dlouho spřažen se starším vozem T3 ev. č. 6509. Záběr byl pořízen ve smyčce Sídliště Řepy – Zdeněk Liška

Další změna trasy „sedmičky“ přišla až v souvislosti s otevřením tramvajové tratě do Radlic v roce 2008. Od 4. října 2008 proto byla z Anděla odkloněna přes zastávky Na Knížecí, Křížová, Laurová a Škola Radlice do konečné Radlická, vybudované poblíž vestibulu metra B stejnojmenné stanice. K dosud poslední změně tramvajové linky číslo 7 došlo 1. září 2012, kdy se dostala do současné podoby: Radlická – Laurová – Anděl – Výtoň – Koh-i-noor – Průběžná – Černokostelecká – Ústřední dílny DP. V úseku Černokostelecká – Ústřední dílny DP jezdí vybrané spoje v pracovní dny večer, o sobotách od cca 6 h a o nedělích (a svátcích) od cca 8 h.

1.března 2004 – S vozem T3SU ev. č. 7018 jezdil ve dvojici i vůz T3 ev. č. 6707. Na snímku stanicuje tato dvojice linky číslo 7 v zastávce Motol v Plzeňské ulici – Zdeněk Liška

Závěrem lze tvrdit, že pražská linka číslo 7 patří oprávněně mezi linky s největším počtem změn za dobu své existence. Z předešlého textu je rovněž patrné, že při několika svých změnách musela ustupovat nově zavedeným tramvajovým linkám a také výstavbě podzemní dráhy – metra. K zamyšlení tedy zůstává fakt, proč byla v roce 1990 prodloužena coby posila ostatních linek do (tehdy) ještě nedokončeného sídliště v Řepích. Takto alespoň zajistila přímé spojení místních obyvatel s Vršovicemi a Strašnicemi. Bohužel i tento logický přepravní směr musel být nedávno znehodnocen...

26. března 2011 – T6A5 ev. č. 8633 v zastávce Anděl - Filip Grega

Poznámky:

1) Tento úsek metra byl zprovozněn 12. srpna 1978, změny v povrchové dopravě vstoupily v platnost o den později.

2) Trasa metra I. B byla uvedena do provozu 2. listopadu 1985, změny v povrchové dopravě vstoupily v platnost o den později.

Autor: Zdeněk Liška
Poděkování patří Pavlu Hypšovi a Filipu Gregovi za poskytnutí fotografií.
Zdroje: Chronologie linek 7 (Sto let ve službách města – Fojtík P., Jílková M., Prošek F.), Historie městské hromadné dopravy v Praze (Fojtík P., Prošek F., Linert S.), web ropid.cz, Seznam linek a zastávek metra, tramvají a autobusů městské hromadné dopravy v Praze (vydání leden 1994 a květen 1995), knižní jízdní řády PID z listopadu 1998 a z let 2006 – 2007, 2009
Poslední aktualizace: 26. listopadu 2013

                               

TOPlist
aktualizováno: 06.10.2017 18:26:22